:-Dox

Nedá mi to se nezapojit do debaty. Důvodů je hned několik a abych se hned zpočátku odhalil co jsem zač tak coby umělec se pohybuji v téhle oblasti někdy od konce devadesátých let. Za tu dobu jsem se troufnu si říci nijak výrazně neprohřešil, hlídal si abych nepropadl kšeftu, nešel do pofidérních galerií ani nepoužil žádnou ze staletími osvědčených taktik, zkrátka hleděl si držet čistý rejstřík seč umím. Ačkoliv za to vám nikdo nic nedá, když se nevyšplháte přes pomyslnou laťku všeobecně profláknutého umělce. A konec konců asi taky nikdy dostatečně o tohle neusiloval. Z tohoto úhlu pohledu tleskám Lence Lindaurové za článek, který popisuje událost Salon Dox jako medvědí službu umění, ve smyslu přijímání institucionální odpovědnosti jakožto vyprofilované galerie. číst dále »

5 pre pre pre (jj – reflexe na blog V.Kokolii)  15.01.2009, 15:32:35 

Tohle téma mne zajímá. Zpočátku jsem si myslel, že lidi, kteří obraz uvidí, budou z něj mít stejnou radost jako já, když jsem ho na/maloval. Později jsem přišel na to, že to takhle úplně nefunguje, leda snad, že viděné inspiruje někoho taky k malování atp. Pak je tu jakási tajná sounáležitost, která asi způsobuje, že hlavní diváci, jsou ostatní malíři, kteří se takhle vzájemně nakopávají. V tom bych snad viděl i určitý klad prezentace. číst dále »

Prezentace prezentace prezentace

Bavili jsme se s děckama v ateliéru – děckama pochopitelně myslím naše dosti už přerostlé studenty Grafiky 2 na AVU – o prezentaci ve výtvarném umění. Prezentace je v našem oboru tak samozřejmá a kladná, že debata o jejím nebytí, nebo aspoň omezení, vyznívá předem jako čistě akademická. Prezentaci je naopak potřeba všemi způsoby posilovat; kdoví, jestli se už všichni dávno neshodujeme, že ona je vlastně tím uměním. číst dále »

Vítejte v odpočívárně. Protože – jak jinak nejlépe nazvat prostor, kde vystavuji práce, které z valné části vznikly právě díky tomu, že jsem odpočíval někde na dovolené nebo jen o víkendu na chalupě. (Zvláštní výsostné místo zaujímá jedna chalupa v Herálci pod Žákovou horou). Mohl bych ty práce nazvat také třeba Bokovky, protože byly vytvořeny jaksi bokem – vedle mé hlavní pracovní činnosti. (Kdo ví jak to bylo u aktů). Jenomže díky tomu, že řada věcí vzniká, když se takříkajíc nebetyčně flákám, jiná zase, když v potu tváře šrotuju, abych ze sebe něco vydal, nakonec mi ta hromada nějak splývá a pomalu se v tom už sám nevyznám. Možná se ale časem najde někdo, kdo vše správně rozsortýruje, označí, ohodnotí palcem nahoru a dolů a bude vymalováno. Ale ta představa chlapíka válejícího se s novinami na kanapi, užívajícího si zaslouženého odpočinku je pořád lákavá… číst dále »