5 pre pre pre (jj – reflexe na blog V.Kokolii) 15.01.2009, 15:32:35
Tohle téma mne zajímá. Zpočátku jsem si myslel, že lidi, kteří obraz uvidí, budou z něj mít stejnou radost jako já, když jsem ho na/maloval. Později jsem přišel na to, že to takhle úplně nefunguje, leda snad, že viděné inspiruje někoho taky k malování atp. Pak je tu jakási tajná sounáležitost, která asi způsobuje, že hlavní diváci, jsou ostatní malíři, kteří se takhle vzájemně nakopávají. V tom bych snad viděl i určitý klad prezentace.
Jednu chvíli mi připadalo, že jsem nad prezentací i vyzrál. Hrozně jsem trpěl na svých vernisážích, že tam nemám co pohledávat, přinejmenším proto, že pro mne jsou všechny ty prezentované věci už minulostí a málem nevim co s tím mám teď ještě společného. A tak když jsem spíš náhodou vyrobil performanci,díky níž jsem si mohl ještě nějak jinak komunikovat s tím co jsem vystavoval a návštěvníky, kteří na to koukali.(Babiččiny 90.nar.) Byl jsem tam alespoň chvíli něco platnej. Abych záhy dopěl (ať tam to s klidně dál chybí) k řešení, že jsem v rámci performance (málem i bez trenek) stejně zdrhnul oknem z(s) prvního patra galerie U Řečických.
Další pokus s deklasováním pezentace jsem udělal, postupným ničením svých aktuálně prezentovaných děl(Příznaky Existence). Jenže už proto, že jsem pořád dál ničil, co už jsem zničil, se prezentace kontinuálně násobila a nakonec co jsem nespálil z toho byla násobná hromada. A to jsem chtěl spíš poukázat na to, zda je vůbec nutné, aby nějaké dílo existovalo a ještě se schoval pod masku s přiblblým keep smilingem, že to jako vůbec nemusim být já kdo něco vystavuje. Závidím hudebníkům, spíš hudbě samotné, že zaexistuje a pak zas není. (I když hudební nosiče to taky dost maří). Tak jsem bez valného úspěchu to existování neexistovámí zkoušel přesunout i do malování…
Performance na mne nakonec taky vyzrály tím, že jsem se dal zlákat jejich zaznamenáním.( I když dost jich zůstalo \“čistých\“ nezaznamenaných ). Napadalo mne taky, že důležitější než všechny obrazy, jejich prezentace a existence, je akašický záznam toho co se odehrálo. Obrazy, které jsem kreslil do vody, jakoby nebyly, ale jsou. Nakonec ve světle toho, že celý dosavadní akašický záznam veškerého našeho počínání nejspíš vezme taky za své (chvála Bohu říkám si nakonec), ztrácí se mi i tenhle význam. A tak pořád trochu závidím lidem, kteří jsou dočista uspokojení tím, že uvaří celé rodině dobrý oběd poklábosí, zahrajou karty a nemají sebemenší nutkání to prezentovat jako umění. (Ačkoliv nevim, zda to taky není prezentace, jakmile se zeptaji jestli jim chutná nebo jídlo někdo ohodnotí..).
Nojo, tak ale jestli mi po všech těch pokusech může někdo říct, jak jako \“umělec\“ odstranit prezentaci a jestli to není stejně zbytečná snaha jako její aplikace. Jestli nějak konspirativně připustit, aby se podíval jen kdo si násilím vymůže vidět co že to vlastně dělám (a pak ho odpravit,aby o tom nikomu neřek).. Můžu si dělat nějaký řemeslo, třeba fárat do dolů, ale jakmile sáhnu na štětec už je malér. A i když nikdo nebude podezírat horníka z prezentace umění, když bude před ostatními kutat v dole a pak někdo uvidí co vykutal. Sotva ale sáhne na štětec nebo dokonce ukáže co namaloval, má zaděláno. Použít pseudonym? To může být ještě zakuklenější ego. A galerie už je jasný záměr, i když to tam někdo rozvěsí, aby se totálně odstřelil. (To je skoro neprezentace na druhou a poslední dobou možná ještě profláklejší než snaha se předvést). Když půjde o krejčího, už se předem nějak počítá, že ušité šaty budou na ukazování. Jakmile se s tím počítá u malování je zase zaděláno na průser. Snad by se dalo, ty obrazy někde jen tak upustit a zmizet. Nebo, že galerie nebudou ukazovat umění (to se leckterým i daří, ale často o tom možná ani samy nevědí a asi ještě častěji o tom neví jejich návštěvníci).
Zkoušel jsem třeba roky své nové věci vůbec nikomu neukázat, (jeden rok, když jsem maloval se zavázanýma očima, tak dokonce ani sám sobě!), ale byl jsem si stejně podezřelej, že donekonečna to neustojim. Takže s tím už budu asi nucen nějak existovat, pokud malování atp. úplně nezabalim. Taky nevím jestli bych našel dost odvahy vrátit se zpátky k truhlařině, vstávat na pátou, přicházet a odcházet na píchačky a dohadovat se se šéfem o výplatě, malovat si tajně a do smrti smrťoucí o tom už ani muk. Tak se to nějak se mnou táhne dál a vlastně i že se o těch svých pokusech tady rozepisuji není než prezentace prezentace prezentace. A zas když situaci vezmu kolkolem, co je špatného na tom, když si lidi ukazujou, čím si krátí dlouhou chvíli. No nerad bych se tudy dostal třeba až k pornofilmům. Radši to utnu. Jdu si uvařit brambory.
jj